Stalingrad, Stalinovo město, se stalo pro oba diktátory, Hitlera a Stalina, místem osobního střetu. Pro nacistického vůdce představovala „Perla stepi“ jak bylo město nazýváno, kontrolu nad řekou Volha, která byla dopravní tepnou Sovětského svazu a vstupní branou k velkému ropnému a hospodářskému bohatství ruského státu.

Pro Stalina to znamenalo neustoupit ani o krok , protože, kdyby jeho vojska byla poražena, vítězství nacistů by bylo nepochybné a znamenalo by následnou pohromu pro Východ i Západ, který vědom si této situace, poskytoval Sovětskému svazu rozsáhlou podporu a dodával mu z Velké Británie a USA výzbroj a finanční prostředky.

Své schopnosti vojenského stratéga, které chtěl Hitler s tak velkým nadšením předvést v sovětském tažení, se roztříštily o Stalingrad, kde se síla vojsk Třetí říše střetla s neústupností, vytrvalostí a inteligencí vojáků a jejich velení, kteří zabrzdili ambice „Führera“, a což je ještě důležitější, započali postupný pád jeho režimu.