Únor 1940, druhý měsíc druhého roku II. světové války.

Válka trvá již půl roku. Hitlerovy štáby dokončují plány k invazi na Západ. Zatímco dosud měla navrch klasická koncepce vedení operací, ne nepodobná von Schlieffenově plánu z roku 1914, přichází skvělý německý stratég generál von Manstein s novou koncepcí útoku – rychlým průnikem tankových vojsk přes Ardenský les. Pokud bude úspěšný, rozdělí spojenecká vojska na dvě části, které bude snazší zničit.
Zatím ve Finsku pokračuje hrdinný odpor proti sovětským vetřelcům. Ale Finům se již nedostává jak lidí, tak zejména vojenského materiálu a zbraní, zatímco Sovětský svaz je schopen přisunovat na frontu stále nové síly. Finská kapitulace se jeví jako nevyhnutelná, a finští představitelé, kteří chtějí zabránit úplné okupaci svého území a genocidě národa, vyzývají Sověty k jednání o příměří.
Na moři pokračuje krutá námořní válka, ztráty lodního prostoru potřebného k zásobování Velké Británie narůstají. Občas se ale i Britům podaří dobrý úlovek; potápějí několik německých ponorek a osvobozují na 300 svých námořníků z německé zásobovací lodi Altmark. Hitler, po jistých snahách konzervativního křídla vrchního velení branné moci k izolaci von Mansteina, dává přednost jeho plánu. V Polsku a na dalších okupovaných územích dochází ke stále větší perzekuci místního obyvatelstva, zejména Židů, což se nelíbí řadě německých armádních velitelů, kteří si stěžují na počínání Waffen SS svým nadřízeným a dokonce i Hitlerovi samotnému…